Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
K rozpuštění lassallovského dělnického spolku[247]
"Vláda ví a buržoazie také ví, že celé nynější německé dělnické hnutí je pouze trpěno. Žije jen tak dlouho, jak je vládě libo. Dokud je pro vládu výhodné, že toto hnutí existuje, že buržoazní opozici vyrůstají noví, nezávislí odpůrci, dotud je bude trpět. Avšak od chvíle, kdy toto hnutí učiní z dělníků samostatnou moc, a tím se stane vládě nebezpečným, bude s tím naráz konec. Způsob, jakým bylo zabráněno agitaci pokrokářů v tisku, spolcích a shromážděních, nechť je dělníkům výstrahou. Tytéž zákony, nařízení a opatření, kterých se tu použilo, mohou být kdykoli uplatněny proti dělníkům a udělat konec jejich agitaci; a budou uplatněny, jakmile se tato agitace stane nebezpečnou. Je nanejvýš důležité, aby si to dělníci jasně uvědomili, aby nepropadli témuž klamu jako buržoazie za ,nové éry', kdy byla rovněž jen trpěna, zatímco se domnívala, že je už na koni. A kdyby si snad někdo namlouval, že nynější vláda osvobodí tisk, spolčovací a shromažďovací právo z nynějších okovů, pak patří k lidem, s kterými už nemá smysl mluvit. A bez svobody tisku, bez spolčovacího a shromažďovacího práva není dělnické hnutí možné."
Tato slova najdeme na str. 50 a 51 Engelsovy brožury "Vojenská otázka v Prusku a německá dělnická strana, Hamburk 1865".[a] Tehdy byl učiněn pokus dostat Všeobecný německý dělnický spolek - svého času jediné organizované sdružení sociálně demokratických dělníků v Německu - pod křídla Bismarckova kabinetu tím, že se dělníkům dávaly vyhlídky, že vláda povolí všeobecné hlasovací právo. Vždyť "všeobecné, rovné, přímé hlasovací právo" prohlašoval Lassalle za jediný a neomylný prostředek k tomu, aby dělnická třída dobyla politickou moc; jaký div, že tak podružné věci jako svoboda tisku, spolčovací a shromažďovací právo, za které se stavěla i buržoazie, nebo alespoň tvrdila, že se za ně staví, byly přehlíženy? Jestliže se o ně zajímala buržoazie, neměli se dělníci právě proto zdržet agitace za takové věci? Proti tomuto názoru byl namířen uvedený spisek. Vůdcové Všeobecného německého dělnického spolku to dobře věděli a autorovi se dostalo jen toho zadostiučinění, že lassallovci v jeho rodném městě Barmenu dali do klatby jeho i jeho přátele.
A jak to vypadá dnes? "Všeobecné, přímé, rovné hlasovací právo" existuje už dva roky. Byly už zvoleny dva říšské sněmy. Místo aby stáli u kormidla státu a dekretovali "státní pomoc" podle Lassallova předpisu, prosadili dělníci do Říšského sněmu stěží půl tuctu poslanců. Bismarck je spolkovým kancléřem a Všeobecný německý dělnický spolek je rozpuštěn.
Proč však všeobecné volební právo nepřineslo dělníkům slíbenou tisíciletou říši, to se mohli dovědět už u Engelse. Na str. 48 zmíněné brožury se o tom říká[b]:
"A pokud jde o všeobecné, přímé volební právo, stačí se podívat do Francie, aby bylo zřejmé, jaké krotké volby se s ním dají uspořádat, je-li tu početné zaostalé venkovské obyvatelstvo, dobře organizovaná byrokracie, dobře usměrněný tisk, policií dostatečně ovládané spolky a vůbec žádné politické schůze. Kolik zástupců dělnictva přivádí všeobecné, přímé hlasovací právo do francouzské sněmovny? A to je francouzský proletariát proti německému mnohem koncentrovanější a má delší bojové a organizační zkušenosti.
To nás přivádí ještě k jiné otázce. V Německu je venkovské obyvatelstvo dvakrát početnější než městské, tj. 2/3 žijí z obdělávání půdy, 1/3 z průmyslu. A protože v Německu je velké pozemkové vlastnictví pravidlem a drobný parcelový rolník výjimkou, znamená to jinými slovy: je-li 1/3 dělníků pod komandem kapitalisty, pak 2/3 jsou pod komandem feudálního pána. Nechť si to uvědomí lidé, kteří bez ustání napadají kapitalisty, ale proti feudálům neřeknou špatné slůvko. V Německu vykořisťují feudálové dvakrát víc dělníků než buržoazie... To však ještě zdaleka není všechno. Patriarchální hospodářství na starých feudálních statcích vede k tomu, že zemědělský nádeník nebo domkář se dostává do dědičné závislosti na svém ,milostivému pánovi', a to zemědělskému proletáři velmi ztěžuje, aby se zapojil do hnutí městských dělníků. Kněží, soustavné ohlupování na venkově, špatné vyučování ve škole, odloučenost venkovských lidí od celého světa vykonávají zbytek. Zemědělský proletariát tvoří tu část dělnické třídy, která si nejtíž a jako poslední uvědomuje své vlastní zájmy a své vlastní společenské postavení, jinými slovy tu část, která nejdéle zůstává nevědomým nástrojem v rukou privilegované třídy, která ji vykořisťuje. A která je to třída? V Německu to není buržoazie, nýbrž feudální šlechta. Ale ani ve Francii, kde jsou téměř výlučně jen svobodní rolníci s půdou, kde byla feudální šlechta už dávno zbavena veškeré politické moci, nepřivedlo všeobecné hlasovací právo dělníky do sněmovny, nýbrž je z ní téměř úplně vyloučilo. Jaký výsledek by mělo všeobecné hlasovací právo v Německu, kde feudální šlechta představuje dosud skutečnou společenskou a politickou moc a kde na jednoho průmyslového dělníka připadají dva zemědělští nádeníci? Boj proti feudální a byrokratické reakci - neboť obě jsou u nás teď neodlučitelné - je v Německu totožný s bojem za duchovní a politickou emancipaci zemědělského proletariátu; a dokud není venkovský proletariát vtažen do hnutí, dotud městský proletariát v Německu nemůže dokázat a také nedokáže ani to nejmenší, dotud není všeobecné, přímé volební právo pro proletariát zbraní, ale léčkou.
Možná že tento velmi otevřený, ale nezbytný výklad povzbudí feudály, aby se postavili za všeobecné, přímé volební právo. Tím lépe."
Všeobecný německý dělnický spolek byl rozpuštěn nejen za vlády všeobecného hlasovacího práva, ale právě proto, že všeobecné hlasovací právo existuje. Engels předpověděl spolku, že bude zlikvidován, jakmile se stane nebezpečným. Na svém posledním valném shromáždění[248] se spolek usnesl: 1. usilovat o dobytí úplné politické svobody a 2. působit společně s Mezinárodním dělnickým sdružením. Oběma těmito usneseními se spolek úplně rozešel se svou minulostí. Spolek jimi vystoupil ze svého dosavadního sektářského postavení na široké pole velkého dělnického hnutí. Jenže na vyšších místech se zřejmě domnívali, že to je tak trochu proti úmluvě. V jiné době by to ani tolik nevadilo; ale od zavedení všeobecného hlasovacího práva je třeba proletariát na vesnicích a v malých městech před takovými převratnými snahami pečlivě střežit! Všeobecné hlasovací právo bylo posledním hřebíkem do rakve Všeobecného německého dělnického spolku.
Spolku slouží ke cti, že zanikl právě na tento rozchod s omezeným lassallovstvím. A ať už organizace, která jej vystřídá, bude jakákoli, bude v důsledku toho vybudována na daleko všeobecnější, zásadové základně, než bylo těch pár věčně opakovaných lassallovských frází o státní pomoci. Od chvíle, kdy členové rozpuštěného spolku začali myslet, místo aby věřili, zmizela poslední překážka na cestě ke splynutí všech německých sociálně demokratických dělníků v jednu velkou stranu.
Napsal B. Engels koncem září 1868
Otištěno v "Demokratisches Wochenblatt",
čís. 40 z 3. října 1868Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Viz tento svazek zde. (Pozn. red.)
247 Tento článek napsal Engels koncem září 1868, když se dověděl, že lipská policie zakázala 16. září 1868 Všeobecný německý dělnický spolek, jehož sídlem bylo Lipsko, a že byla zároveň uzavřena jeho berlínská odbočka. Avšak tři týdny po zákazu, 10. října 1868, obnovila skupina lassallovců v čele se Schweitzerem spolek pod stejným názvem a jeho sídlo přenesla do Berlína. Ve stanovách nového spolku, uveřejněných v "Social-Demokratu", čís. 119 z 11. října 1868, se projevoval úmysl vedení přísně dodržovat pruské zákony a postupovat jen pokojnou, zákonnou cestou. Vedení spolku se podrobilo pruskému zákonu a zrušilo místní odbočky.
248 Je míněno valné shromáždění Všeobecného německého dělnického spolku v Hamburku (viz poznámku [226]).