Dopisy z Londýna - II. Ještě o haagském kongresu

Bedřich Engels

{209} Dopisy z Londýna

II.
*Ještě o haagském kongresu

Londýn 5. října 1872

Doufám, že výsledky haagského kongresu přimějí k zamyšlení naše "autonomní" přátele v Itálii. Měli by vědět, že kde je organizace, tam je i nutnost obětovat část autonomie ve prospěch akční jednoty. Jestliže nechápou, že Internacionála je společnost organizovaná pro boj, a ne pro vymýšlení krásných teorií, pak je to škoda, ale jisté je, že velká Internacionála ponechá Itálii samu sobě, dokud nepřistoupí na podmínky společné pro všechny.

V tajné Alianci socialistické demokracie jsou tři stupně: mezinárodní bratři (těch je málo), národní bratři a prostí členové. C.^[a] je mezinárodní bratr, stejně jako Guillaume (náčelník Bakuninova generálního štábu) a jeden nebo dva Španělé.

Z francouzských delegátů přišlo pět pod fingovanými jmény z Francie; ostatní byli emigranti, účastníci Komuny. Připojuji seznam, v němž nejsou uvedeny názvy a místa francouzských sekcí, aby nebyly vyzrazeny policii.^[202] Máme však znovu organizace ve více než třiceti departementech Francie a Internacionála je tam silnější a aktivnější než kdy dříve.

Potěšitelné bylo, že Francouzi a Němci hlasovali v Haagu vždycky jednotně: jasně se ukázalo, že pro Internacionálu neexistují {210} žádné války, výboje, národnostní zášť. A právě díky této shodě Francouzů a Němců byly přijaty všechny rezoluce bez výjimky.

Důvodem k přeložení generální rady do New Yorku bylo: 1. Pevné rozhodnutí Marxe, Serrailliera, Duponta a Engelse nepřijmout nový mandát. Marx a Engels mají dokončit vědecké práce a poslední dva roky se jim k tomu nedostávalo času. 2. Jistota, že v případě jejich odstoupení by generální rada v Londýně byla složena, pokud jde o Francouze, z blanquistů, kteří by svou konspirační mánií přivedli do vězení většinu našich ve Francii, jestliže by ovšem za nimi vůbec šli; pokud jde o Angličany, z prodejných lidí, kteří nás obvykle zaprodávají liberální buržoazii a radikálním agentům pana Gladstona; a pokud jde o ostatní národnosti, nebyly by zastoupeny vůbec, protože Wróblewski, MacDonnel, Frankel nechtěli v radě zůstat bez Marxe a ostatních.

Ať si buržoazní tisk říká cokoli, haagští dělníci nás přijali dobře. Jednou na nás poslala reakce hrstku opilých individuí, která po skončení zasedání zpívala holandskou královskou národní hymnu. Nechali jsme je zpívat a odpověděli jsme Marseillaisou, když jsme procházeli kolem nich. I malá část kongresu by je byla stačila násilím rozehnat. Na posledním zasedání, v sobotu, početné publikum řečníkům vřele tleskalo.

Napsal B. Engels 5. října 1872
Otištěno v "La Plebe",
čís. 107 z 8. října 1872

Podle textu novin
Přeloženo ze italštiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a - tj. Carlo Cafiero. (Pozn. red.)

202 "Liste nominale des délégués composant le 5-me Congrès universel, tenu à la Haye (Hollande), du 2 au 7 septembre 1872" ["Seznam delegátů 5. všeobecného kongresu konaného v Haagu (Holandsko) od 2. do 7. září 1872"], Amsterodam 1872.